Průkaz energetické náročnosti budovy od roku 2013
Průkaz energetické náročnosti budovy neboli energetický průkaz je podle zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií od 19. 9. 2012 dále novelizován zákonem 318/2012, resp. jeho forma a způsob zpracování je rozepsána ve vyhlášce č. 148/2012 Sb.
Energetický průkaz obsahuje informace o energetické náročnosti budovy vypočtené podle metody stanovené prováděcím právním předpisem. Energetická náročnost budovy se stanovuje výpočtem celkové roční dodané energie v GJ potřebné na vytápění, větrání, chlazení, klimatizaci, přípravu teplé vody a osvětlení při jejím standardním užívání. Zároveň od 1. 1. 2013 obsahuje nový vzor energetického průkazu i vyjádření hodnot pro obálku budovy, neboli energetický štítek.
Obsah průkazu energetické náročnosti budov
Průkaz energetické náročnosti budovy obsahuje protokol prokazující energetickou náročnost budovy a její grafické znázornění. Klasifikace energetické náročnosti budovy je rozdělena do klasifikačních tříd A až G, kde jsou také určeny jejich hranice.
Povinnost zpracování průkazu energetické náročnosti budovy
Podle novely zákona 406/2000 Sb. je povinen předložit průkaz energetické náročnosti od 1. 1. 2013 každý vlastník budovy a bytové jednotky při jejím prodeji. Vlastník jednotky či objektu je tak povinný zajistit na vlastní náklady zhotovení energetického průkazu pro předložení již při samotné inzerci a nabídce nemovitosti.
Dále pak při uzavírání kupní smlouvy s kupujícím, kde je povinen ze zákona tento průkaz kupujícímu předat při podpisu smlouvy v originále nebo ověřené kopii.
Povinnost vyhotovení a doložení energetického průkazu je dále na straně stavebníka nebo společenství vlastníků při prokazování dodržení obecných technických požadavků na výstavbu.
Průkaz energetické náročnosti budovy nesmí být starší 10 let a je povinnost ho přiložit k dokumentaci při:
výstavbě nových budov,
při prodeji bytu či objektu od 1. 1. 2013,
při větších změnách dokončených budov s celkovou podlahovou plochou nad 1000 m2, které ovlivňují jejich energetickou náročnost,
při pronájmu domu či budovy od 1.1.2013
při pronájmu bytu či ucelené části objektu od 1. 1. 2016
Vlastník bytu v případě prodeje bytové jednotky může do roku 2016 nahradit energetický průkaz předložením faktur či vyúčtováním za 3 předchozí zúčtovací období. V případě, že není schopen tyto faktury předložit, je povinen nechat si zpracovat energetický průkaz nebo si jej vyžádat u SVJ. Pro bytová družstva je tato povinnost od 1. 1. 2016.
Povinnost vystavit průkaz energetické náročnosti budovy na veřejně přístupném místě v budově mají v současné době provozovatelé budov využívaných pro účely školství, zdravotnictví, kultury, obchodu, sportu, ubytovacích a stravovacích služeb, zákaznických středisek odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací a veřejné správy o celkové podlahové ploše nad 1000 m2.
Pokuty při nesplnění povinnosti
Pro vlastníky bytových jednotek
V případě, že vlastník bytové jednotky nepředloží energetický průkaz při inzerci v rámci ukazatelů energetické náročnosti, mu hrozí pokuta až do výše 50 000,- Kč, a to i v případě, že průkaz nedoloží ke kupní smlouvě.
Pro vlastníky rodinných domů, komerčních objektů, bytových domů
V případě, že vlastník objektu nepředloží energetický průkaz při inzerci v rámci ukazatelů energetické náročnosti, mu hrozí pokuta až do výše 100 000,- Kč, a to i v případě, že průkaz nedoloží ke kupní smlouvě.
Jestliže vlastník bytové jednotky či objektu nedoloží energetický průkaz ke kupní smlouvě, vystavuje se nejen nebezpečí pokuty výše uvedené ze zákona, ale je zde i velká pravděpodobnost, že kupující může rozporovat zakoupení objektu dle kupní smlouvy jako za neplatné a může se pokusit odstoupit od smlouvy.
Zároveň má nový vlastník nemovitosti právo žádat od původního vlastníka zpracování průkazu až 3 roky zpětně ode dne, kdy byla uzavřena kupní smlouva.
Jestliže tedy prodávající energetický průkaz k budově novému majiteli nepředá, vystavuje se riziku následných soudních sporů.
Výjimky pro zpracování energetického průkazu
Výjimka se vztahuje na objekty s menší obývanou plochou než 50 m2 a dále pro objekty rekreační, chaty, chalupy a objekty podle LV užívané pouze pro rekreaci. Dále pak se tato povinnost netýká památek a objektů pro náboženské účely.
Zpracovatel energetického průkazu
Průkaz energetické náročnosti budovy může zpracovávat pouze osoba definovaná zákonem č. 406/2000 Sb. § 10, což je energetický auditor nebo autorizovaná osoba podle zvláštního právního předpisu v oborech pozemní stavby, technologická zařízení staveb a technika prostředí staveb. Oprávněná osoba pro zpracování energetického průkazu musí být ovšem přezkoušená ministerstvem podle prováděcího právního předpisu z podrobností vypracování energetického průkazu náročnosti budov.
Kvalita vypracování energetického průkazu
Kvalita a objektivnost je základ. Požadujte pouze kvalitní službu s návštěvou stavebně technického inženýra a technika k posouzení vašeho objektu. Pouze tehdy se může zpracovat energetický průkaz objektivně a správně. Vyhnete se tak veškerým dalším problémů, které jsou na straně vlastníka z hlediska dodání kompletních informací o své nemovitosti.
Zateplení - mýty a pověry
Veřejností kolují o zateplování, úsporách energie a věcech souvisejících ?zaručené? informace, ovlivňující naše rozhodování, které však často patří spíše mezi mýty a pověry. Některé jsou zcela chybné, jiné jsou platné pouze zčásti. Polopravdy jsou přitom nejnebezpečnější ? mají dobrý základ.
Zateplením domů se zvyšuje riziko kondenzace vodní páry a vzniku plísní??
Při vnějším zateplení je skutečnost právě opačná, kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce se výrazně snižuje nebo se zcela odstraní. Teplota na vnitřním povrchu obvodových stěn se zvyšuje. Objektivně je tedy snižováno riziko kondenzace vodní páry a vznik plísní. Pokud při vnějším zateplení dojde přece jen ke vzniku plísní, pak je to navzdory příznivému působení vnějšího zateplení v důsledku jiných zhoršených podmínek, obvykle kvůli většímu utěsnění spár oken a dveří nebo při nesprávném návrhu či chybném provedení zateplení.
Zateplením se konstrukce příliš uzavře a nedýchá??
Tvrzení opět neplatí pro vnější zateplení, které v zimním období skutečně poněkud potlačí téměř zanedbatelný prostup vzduchu obvodovými konstrukcemi (více než 95 % výměny vzduchu však zajišťují spáry a technologická zařízení jako ventilátory a digestoře). Vnitřní vrstvy konstrukce však nadále reagují na proměny vlhkosti vnitřního vzduchu, pohlcují vlhkost a vysychají - konstrukce "dýchá". Při vnitřním použití tepelně izolačních omítek zůstává schopnost "dýchání" konstrukce zachována.
Pěnový polystyrén v konstrukcích po čase mizí??
Tato pověra vznikla v době počátků užívání tohoto izolačního materiálu jako důsledek prohřešků vůči jeho užitným vlastnostem. Pěnový polystyrén neodolává teplotám trvale nad 70 °C ani působení organických rozpouštědel. Proto použití pěnového polystyrénu pod tmavé opakní sklo v prvních typech meziokenních vložek, stejně jako lepení hydroizolací na tento materiál hmotami s organickými rozpouštědly, mělo za následek již zmíněné ?mizení? pěnového polystyrénu. V nedávné historii mělo obdobné důsledky přílišné zvýšení teplot při proteplování železobetonových panelů s pěnovým polystyrénem spolu s užíváním nevhodných odformo-vacích prostředků na bočnice ocelových forem panelů. K dílčí likvidaci pěnového polystyrénu tak došlo ve velmi krátkém časovém úseku výroby obvodových panelů, po jejich zabudování do paneláků se s pěnovým polystyrénem již nic nedělo. Při následných kontrolách však byl zjištěn chybějící pěnový polystyren a laicky se konstatovalo výše uvedené heslo. Platí tedy zásada - chováme-li se k pěnovému polystyrenu slušně, je jeho životnost srovnatelná s životností ostatních materiálů stavby. V současné době používaný pěnový polystyren má odlišné vlastnosti, než dříve běžný obalový, má vyšší tepelnou odolnost, je pevnější, tvarově stabilizovaný a je samozhášivý.
Nejlevnější zateplení získáme z nejlevnějších součástí různých systémů...?
Tvrzení velmi problematické. Každý zateplovací systém má vyvíjené a odzkoušené optimální spolupůsobení všech svých složek. Uvedenou neregulérní kombinací získáme jakousi imitaci, která však nemá vlastnosti odzkoušené, a tudíž ani výrobcem garantované. Nejrizikovější je zde životnost takto získaných ?systémů? a jejich stálobarevnost. Nízká investice zaplacená kratší životností není nejlevnějším řešením.
Okny utíká nejvíce tepla. Proto je lepší vyměnit okna než zateplit stěny??
Toto tvrzení je přinejmenším nepřesné, i když má správný základ. Okny skutečně utíká více tepelné energie. Díváme-li se na problém ryze energeticky, pak bychom se skutečně měli soustředit v první řadě na zdroj největších možných úspor - a to jsou okna. Jiný je ovšem pohled ekonomicko-energetický, blízký většině investorů. Zde sledujeme návratnost finančních prostředků nebo investiční náklad na ušetřenou jednotku energie (obvykle Kč na 1 GJ za rok). A v tomto druhém případě se výměna oken za nová s lepšími izolačními vlastnostmi řadí obvykle až na jedno z posledních míst energetických úprav - touto cestou ušetřená energie je poměrně drahá. Zateplení stěn je výhodnější.
Zateplením lze sanovat vlhké domy...?
Toto tvrzení je příliš obecné na to, aby bylo pravdivé. Svědčí o nepochopení základních principů technologie zateplování. Zateplením obvodových stěn lze docílit snížení či odstranění kondenzace vodní páry uvnitř a na vnitřním povrchu konstrukce, pokud k ní u původní konstrukce docházelo, neodstraňují se tím však ostatní příčiny vlhkosti stavebních konstrukcí. Vlhkost domu získaná vzlínáním zemní vlhkosti nebo zatékáním je naopak důvodem, proč zateplení pozdržet nejen do doby, než je odstraněna příčina vlhkosti, ale než poté klesne vlhkost v konstrukci k úrovni praktické vlhkosti stavebního materiálu. Teprve poté můžeme konstrukci zateplit, aniž bychom se museli obá-vat zhoršení vlhkostního stavu konstrukce.
úryvek z publikace: Jiří Šála Zateplování budov, Grada Publishing, spol. s r. o., Praha 2000
Nejčastější chyby při zateplování fasád
Při zateplování objektů se v praxi často setkáváme s technologickou nekázní, která má zásadní vliv na výslednou jakost, životnost, údržbu, a tím také na návratnost investic.
Proto je důležité při zlepšování tepelně technických vlastností obvodových plášťů respektovat technické a technologické požadavky.
Od dubna 2005 platí ČSN 732901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS), která zahrnuje jak fázi přípravy, tak také podrobně popisuje jednotlivé technologické etapy montáže.
PODKLAD PRO ZATEPLOVACÍ SYSTÉM
Ověření vlastností podkladu, na který má být zateplovací systém osazen, má rozhodující vliv na dlouhodobou spolehlivost ETICS. V praxi je však tato zásada velmi podceňována. Přitom montáž zateplovacího systému na nesoudržný podklad znamená nemalé riziko odtržení celého souvrství včetně nesoudržné vrstvy původního povrchu, nedostatečná pevnost podkladu přináší nebezpečí vytržených hmoždinek. Norma ČSN 732901 klade značný důraz na přípravu podkladu a doporučuje i konkrétní opatření pro nápravu nevhodného stavu.
V praxi je kdykoliv použitelná jednoduchá metoda pro ověření přídržnosti lepicí malty, spočívající v nalepení několika zkušebních terčů z polystyrenu na zateplovaný povrch. Po několika dnech se mají zkusit tyto terče ručně odtrhnout. Pokud nastane destrukce v polystyrenu, lze od podkladu očekávat dostatečnou soudržnost. Pro vyzkoušení hmoždinek je zase možné provést výtažné zkoušky, to již ale vyžaduje příslušné vybavení pro odečtení výtažné síly. V dnešní době někteří prodejci kotevní techniky nabízejí tyto zkoušky v rámci servisu, takže není důvod je neprovádět. Bohužel lze konstatovat, že na velké většině staveb se nic takového neděje a tento stav rozhodně nepřispívá k dobru věci.
ZAKLÁDACÍ LIŠTA
Použití zakládací lišty není nezbytné, nicméně když už se aplikuje, tak musí být její montáž pečlivá. Velmi často je montována bez spojek zajišťujících přímé napojení a spolupůsobení jednotlivých lišt, což samo o sobě obvykle nevede k pozdějším poruchám. Podobně je tomu v oblasti styku dvou zakládacích lišt na nároží, kdy je způsob napojení téměř vždy spíše jakousi lidovou tvořivostí (obr. 01) než systémovým řešením. I zde nelze mluvit o zásadní vadě, ve většině případů jde o závadu spíše estetickou. Zakládací lišta je nicméně důležitou součástí systému a musí být chráněna před poškozením během montáže ETICS, neboť její zdeformování (obr. 02) již může vést k pozdějším poruchám. Zdeformovaná lišta se po osazení desek izolantu vyměňuje obtížně, takže montážníci ji raději násilím srovnají, podepřou a pokračují s omítáním. Po dokončení základní vrstvy podpěru odstraní, lištu v patřičné poloze fixuje pouze vyztužená stěrka bránící jejímu návratu do zdeformované polohy, přičemž do zakládací lišty bylo tímto způsobem vneseno jakési předpětí, které se v budoucnu může projevit trhlinou.
MONTÁŽ IZOLANTU
Způsob osazování desek tepelné izolace má rozhodující vliv na výslednou jakost prací. Přestože příslušné technologické postupy jsou v našich podmínkách již dlouho dobře propracovány výrobci zateplovacích systémů, stále dochází k zásadním chybám, na které zde chceme upozornit.
Hrubou chybou je lepení izolantů pouze na maltové terče rozmístěné v ploše desky. Pokud není malta důsledně nanášena po celém obvodu desky, je téměř jisté prokreslení hran všech desek přes celé omítkové souvrství. Rovněž tak je zásadní chybou ponechat volné spáry mezi jednotlivými deskami izolantu, což nacházíme takřka na každé stavbě. Obr. 03 zachycuje nevyplněné spáry desek, kdy zákonitě musí dojít k prokreslení všech spár i přes omítku v důsledku tepelných mostů ve spárách desek, kterými v zimním období volně prochází teplý vnitřní vzduch až pod povrch omítky. Spáry mezi deskami musí být vyplněny tepelným izolantem a ne lepicí maltou, protože tak vznikají zase tepelné mosty. Další obvyklou závadou viditelnou rovněž na obr. 03 je nerespektování pravidla, že hrana desky izolantu musí být vždy minimálně 100 mm od koutů oken.
KOTVENÍ HMOŽDINKAMI
Použití hmoždinek obecně zvyšuje spolehlivost zateplovacího systému, je však nutné kotvení provádět bezchybně. Stále se opakující závadou je nedodržení kotevního plánu, včetně nerespektování zvýšeného počtu kotevních prvků jako důsledek vyššího namáhání na nárožích a pod atikami. Hmoždinky často nebývají osazovány kolmo k podkladu (obr. 04), mnohdy mají deformovaný nebo prasklý talířek, případně je hmoždinka celkově zapuštěná příliš hluboko do izolantu (obr. 05), kotevní trny nejsou plně doraženy (obr. 06). Pokud je pod talířkem dutina (obr. 09), dochází zde k volnému průchodu teplého vzduchu až pod tenkovrstvou omítku s důsledky prokreslení hmoždinek (obr. 07). Někdy je možné zaznamenat snahu o kamufláž fakticky neprovedeného kotvení (obr. 08).
OSAZENÍ ROHOVÝCH LIŠT
Před natahováním základní vrstvy je nutné osadit rohové profily a zesilující vyztužení. Přestože v současnosti už všichni vědí, že kolem rohů výplní otvorů musí být diagonální vyztužení, lidský faktor opět selhává. Důsledky opomenutí se vždy projeví šikmými trhlinami (obr. 10). Osazování rohových profilů musí probíhat do nanesené vrstvy stěrkovacího tmelu, mezi vlastní rohovou lištou a izolantem nesmí vzniknout dutina (obr. 11).
ZÁKLADNÍ VRSTVA
Základní vrstvu tvoří stěrka s výztužnou sítí. Tato vrstva má zcela zásadní význam pro konečnou mechanickou odolnost zateplovacího systému a její provedení přímo ovlivňuje dlouhodobou spolehlivost ETICS. Nejzávažnější závadou jsou chybějící nebo nedostatečné přesahy jednotlivých pruhů výztužné síťoviny, což se záhy projeví vznikem množství trhlin (obr.12). Rovněž u zakládací lišty byla zaznamenána častá nekázeň, kdy výztužná síť nebyla důsledně přetažena přes hranu lišty, což se opět projeví trhlinami (obr. 13).
TENKOVRSTVÁ OMÍTKA
Pokud byly veškeré podkladní vrstvy provedeny v náležité kvalitě, pak finální tenkovrstvá omítka by měla znamenat pouze dokončení prací na ETICS s hrozbou jen estetických závad v důsledku nezvládnutého strukturování nebo napojování. Jisté je, že každá závada je dobře viditelná a prakticky ji není možné lokálně opravit, aniž by to nebylo patrné. Ale i v této oblasti dochází k poruchám, na které je třeba upozornit, neboť jim jde účinně předcházet. Nejdůležitější je volba typu samotné omítky. V minulosti docházelo k poruchám, protože nebyly použity systémové omítky, přímo určené a certifikované jako finální povrchová úprava pro zateplovací systémy. Důsledek použití běžného štuku na základní vrstvu ETICS je vidět na obr. 14. Za velmi vážnou závadu s možnými zdravotními riziky je však třeba považovat výskyt plísní na zateplených průčelích (obr. 15), což do značné míry závisí na typu použité omítkoviny. Výskyt plísní je v poslední době velmi masivní a nijak zvlášť se to obecně neřeší. Přitom z napadených ploch se šíří spory plísní a napadají další vhodné plochy. Důsledkem jsou zcela zamořené lokality, kde je třeba obzvlášť pečlivě zvažovat poměr ceny a kvality omítek. Seriózní výrobci běžně dávkují do svých omítek fungicidní přísady, které mají určitou trvanlivost, je však nutné počítat s jistou údržbou, jejíž zanedbání může podpořit výskyt plísní v budoucnu.
AUTOR: Ing. Mgr. Jiří Šlanhof, Ph.D.
VUT v Brně, Fakulta stavební
Podle ustanovení § 2 odst. 5 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v platném znění (dále stavební zákon), je zateplení chápáno jako změna dokončené stavby, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby - tj. stavební úprava, což je zde výslovně uvedeno.
Zateplení stavby buď nevyžaduje z hlediska stavebního zákona žádné rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu (splňuje-li ustanovení § 103 odst.1 písm. h) stavebního zákona), nebo v případě, že by mohlo dojít k negativnímu ovlivnění požární bezpečnosti stavby či se měnil vzhled stavby, tj. nebylo by splněno ustanovení § 103, odst. 1 písm. h) stavebního zákona, vyžadovalo by stavební povolení nebo ohlášení.
U staveb pro bydlení a rekreaci do 150 m2 zastavěné plochy, s jedním podzemním podlažím do hloubky 3 m a nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovím (viz § 104 odst. 2 písm. a) stavebního zákona) postačí ohlášení s náležitostmi dle § 105, pro ostatní stavby je nutné stavební povolení s náležitostmi dle § 110 stavebního zákona. V obou případech je nutná projektová dokumentace s náležitostmi dle vyhlášky č. 499/2006 Sb.
Ke stavebnímu povolení je navíc nutné doložit stanovisko dotčeného orgánu - Hasičského záchranného sboru, které získá žadatel na základě předložené projektové dokumentace s požárně bezpečnostním řešením.
U zateplení pláště stavby situované na hranici pozemku je dále třeba respektovat ustanovení § 25 odst. 5 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, podle něhož "stavba, její část nesmí přesahovat na sousední pozemek". Z tohoto ustanovení připouští § 26 povolení výjimky za podmínek dle § 169 stavebního zákona.
V některých případech uvedených výše tedy projektová dokumentace není nutným předpokladem pro zateplení objektu. Obecně však platí, že pro investora je bezpečnější mít k dispozici projekt spolu s rozpočtem a výkazem výměr, což pak znamená jednotný podklad pro zpracování nabídek ve výběrovém řízení. Rozsah prací a naceňovaných položek je pak přesně vymezen a předchází se tak nepříjemným zjištěním při realizaci, kdy teprve vychází najevo, co všechno nebylo součástí nabídky zhotovitele. Ještě závažnějším důsledkem chybějícího nebo nedostatečně zpracovaného projektu je neověření tepelně technických vlastností konstrukcí ve stávajícím stavu a ve stavu po zateplení, včetně modelování teplotních a vlhkostních polí. Tato opomenutí vedou často k problémům s kondenzací vodní páry na vnitřním povrchu konstrukcí včetně výskytu plísní.
Pokud však nebyla zpracována projektová dokumentace, je o to důležitější, aby investor, popř. jeho zástupce ve funkci technického dozoru, bezpodmínečně trval na zpracování tzv. stavební dokumentace ve smyslu ČSN 732901. Tato dokumentace musí obsahovat:
- přesnou specifikaci ETICS, tzn. určení přesné skladby, tloušťky izolantu, kotevní plán, určení příslušenství zateplovacího systému,
- certifikát a prohlášení o shodě,
- podmínky a postupy pro provádění ETICS, stavební detaily,
- dokumentaci ETICS od výrobce, která zahrnuje specifikaci všech součástí systému, podmínky a postupy pro dosažení deklarovaných funkčních vlastností ETICS, pro skladování a manipulaci všech součástí systému, pro nakládání s odpady, podmínky pro užívání a údržbu, vzorové detaily.
Zásadní je požadovat po zhotoviteli tuto dokumentaci ještě před zahájením vlastních prací. Pokud se tak nestane, vydává se investor příliš důvěřivě do rukou zhotovitele a kvalita díla pak záleží již jen na odbornosti a poctivosti jeho pracovníků, popř. na odborných znalostech toho, kdo vykonává funkci technického dozoru.
Lze tedy konstatovat, že první vážné chyby se může dopustit sám zadavatel stavby svým laxním přístupem v přípravě díla nebo nadměrnou důvěrou ve schopnosti zhotovitele.
doporučení na základě výsledků průzkumu
V rámci zpracování příspěvku byl proveden malý průzkum výskytu poruch na menším statistickém souboru zateplených objektů. Výsledky nelze zcela zobecňovat, nicméně leccos přece ukazují. Celkem bylo kontrolováno 24 objektů se stářím ETICS přibližně 2 - 5 let. Lze konstatovat, že na každém objektu byla nalezena alespoň jedna z poruch uvedených v tabulce.
Výskyt poruch na každém kontrolovaném objektu není dobrá vizitka pro zhotovitele, kteří se na těchto stavbách podíleli. Navíc je to vážný impuls pro potenciální investory k tomu, aby si před zahájením zateplování zajistili co nejlepšího odborníka do funkce technického dozoru, jestliže sami nejsou dostatečně odborně způsobilí ke kontrole všech technologických etap. Pokud jsou pracovníci zhotovitele nepoctiví nebo k provádění ETICS nemají řádnou kvalifikaci, asi by bylo poněkud naivní spoléhat jen na to, že technický dozor dokáže trvale uhlídat jakost prováděných prací. Doporučujeme, aby byl kladen důraz na prevenci a výběr stavebních firem na základě více kritérií a po důkladném prověření výsledků jejich práce na dříve realizovaných stavbách.
Copyright 2007 - 2008 reklamní agentura AAA Net
